Anglicko český slovník pro Kindle 3

Je vidět, že Čechy čtečka Kindle baví. Jak jinak si vysvětlit, že vznikl neoficiální český fw a už je dostupný i anglicko český slovník.

Aktuální verzi slovníku naleznete zde:

http://forum.amazon-kindle.cz/topic85.html?forum_uri=integrovatelny-anglicko-cesky-slovnik&sid=8506242944946b9fc8aae96c3e8d9e65

Odkaz na verzi 2.0 z 5.listopadu: http://www.uloz.to/6464818/encs-dictionary-2-0-mobi

Slovník stačí nahrát přes USB do adresáře documents v Kindlu, objeví se jako nová kniha.

Pak zmáčkněte tlačítko Menu – Settings.

Opět zmáčkněte tlačítko Menu a vyberte položku Change Primary Dictionary.

Zvolte EN-CS Dictionary, potvrďte a je hotovo…

Fotři jsou lotři

V pondělí Fotr je lotr, v úterý Jeho fotr to je lotr a včera nemohlo být nic jiného, než Fotři jsou lotři ;) Trochu mne zneklidnila Mirka Spáčilová, která tento film téměř zneuctila – film nešetří trapností a nevkusem. No ale coby, ne vždy souhlasím s kritiky, každý má jiný vkus a také dost záleží na náladě. Volba nakonec padla na verzi s titulky.

Film se začíná rozjíždět poměrně pomalu, chystají se narozeniny Gregových dětí – dvojčat. Robert de Niro je zklamán z rozpadu manželství jeho druhé dcery, prodělává infarkt a tak Grega určuje, jako svého nástupce. Stane se z něj God Focker ;) Grega lanaří farmaceutická zástupkyně Andi Garcia (nemá knírek, je to Jessica Alba ;), která distribuuje zázračný nový lék na erekci pro kardiaky Sustango.

Pár klasických nedorozumění, podezřívavost Jacka Byrnese a děj filmu je hotový. Bohužel. V prvním díle legendární scénka s letuškou, nabarvený kocour, zapálený altánek a bafající dráček se proměnil v uříznutý prst při porcování krocana, zasypání pískem, pád do jámy a závěrečná bitka ve skákacím hradě a míčkovém jezírku. Kvalita vtipů dost utrpěla a některé byly značně předvídatelné.

Na CSFD nenechávají diváci na filmu nit suchou, já bych tak přísný nebyl, filmem jsem se dobře bavil, možná za to může dlouhodobá spánková deprivace a přepracování ;) Osobně mi přijde lepší, než druhý, ale horší, než první díl série. Role rodičů Grega mi přijde dosti nešťastná, v tomto díle naprosto zazděná. Znovu bych se na film podíval, do kina zase nešel a asi bych ho doporučil pro volný večer. Celkem tak 70%.

P.S. Kdo je sakra ten Deepak Chopra?

Veselé Vánoce a šťastný nový rok

Veselé Vánoce pravidelným čtenářům, náhodným návštěvníkům, ale i všem ostatním. Při večeři moc nemluvte, aby nezaskočila kost a pod stromečkem najděte to, co jste si přáli a třeba i něco navíc.

V příštím roce hodně štěstí a úspěchů v práci, hře i lásce a také pevné zdraví ;)

Kindle 3 – skryté funkce

Za těch pár týdnů, které Kindle 3 vlastním jsem narazil na pár užitečných zkratek a vychytávek, které jaksi v návodu nejsou. Napadlo by Vás, že si na Kindle 3 zahrajete piškvorky, minesweeper, nebo ho použijete jako primitivní fotorámeček? Přináším kompletní soupis (snad) všech zkratek, které na Kindle existují. Nevylučuji, že se s novějšími firmware nerozšíří.

Užitečné featury

• alt + shift + G - screenshot obrazovky
• alt + G - překreslení obrazovky
• shift + alt + M – na Home obrazovce – minesweeper a piškvorky

Běžné ovládání

• Vypnutí Kindle 3 – podržet vypínač 7 sekund
• Reset Kindle 3 – podržet vypínač 15 sekund
• alt + B – přidat a odebrat záložku
• pravá šipka na “joysticku” – další kapitola
• levá šipka na “joysticku” – předchozí kapitola
• alt + home - Kindle Store
• alt + horní písmena na klávesnici - čísla 1-9

Text to speech

• shift + Sym – zapíná a vypína text to speech
• mezerník – pauza text to speech
• back – vypne text to speech

Přehrávač

• alt + mezerník – zapíná / vypíná hudbu
• alt + F = další skladba

Kindle 3 Image Viewer

Ano, Kindle 3 má doopravdy skrytý prohlížeč obrázků! Je samozřejmě limitován schopnostmi obrazovky, ale někdy se může hodit. Jak na to?

• Zapojte Kindle pomocí USB k počítači
• Otevřete adresářovou strukturu
• Vytvořte adresář “pictures”
• V tomto adresáři vytvořte další adresář, do kterého již budete kopírovat fotografie – např ho nazvěte album1
• Odpojte Kindle od počítače
• Na Home obrazovce stiskněte Alt + Z, dojde ke znovunačtení složek a objeví se nová složka album1
• Otevřete jí a užívejte si prohlížení fotek

Ovládání prohlížeče obrázků

• f - fullscreen
• r – otočit
• q - zoom in
• w - zoom out
• e - reset zoom
• c – skutečná velikost
• “šipky na joysticku” – posun
• postranní šipky – pohyb mezi obrázky

Kindle 3–upgrade firmware na verzi 3.0.3

Před pár týdny vyšel nový firmware na čtečku Kindle 3. Když jsem měl dnes trochu času, řekl jsem si, že si čtečku zaktualizuji. Máte asi 10 minut času a myslíte, že nový firmware vážně potřebujete? Takže jak na to:

• Nejprve navštivte stránku http://www.amazon.com/gp/help/customer/display.html/ref=hp_navbox_top_kindlelg?nodeId=200529700 , kde si vyberete soubor pro Váš stroječek. V mém případě, mám tu nejlevnější variantu bez 3G jde o 3,6MB velký soubor Update_kindle_3.0.3_B008.bin.

 

 

• Následně vezmeme Kindle, zapojíme ho pomocí USB k počítači a počkáme, až se nám objeví nové písmenko disku. Otevřeme ho v nějakém souborovém manažeru – já používám výborný Total Commander, ale postačí i obyčejný průzkumník. Soubor s firmwarem přesuneme do Kindle, ne do žádného adresáře, ale přímo ”na písmenko”. Až se nám soubor dokopíruje, to bude trvat pár vteřín, odpojíme čtečku. ( Např. přes tento počítač – pravé myšidlo na písmenko jednotky Kindle a odpojit/vysunout a pak fyzicky odpojit kabel. )

 

 

 

 

• Pak Kindle odpojíme a zmáčkneme tlačítko Menu – Settings, pak opět Menu a Update Your Kindle. Čtečka se zeptá, jestli jste si skutečně jisti. Pokud nemáte čtečku nabitou alespoň z jedné poloviny, upgrade neprovádějte !

 

 

 

 

 

 

 

 

• Pak se objeví na obrazovce Kindle čtečky stav upgradu. Ukazatel se nejprve skoro nehne, ale pak zrychlí a obrazovka se překreslí s hláškou, že byl upgrade úspěšně dokončen. Poté se provede očekávaný restart a musíme doufat, že bude vše v pořádku a nevyrobili jsme si pěknou podložku pod myš. Pak se kupodivu opět objeví obrazovka, která informuje, že dochází k upgradu – viz obrázek vpravo. Ukazateli se zase nejprve moc nechce, ale pak zrychlí a opět kolečko – oznámení o úspěšném upgradu, restart, nabíhání systému a teď již konečně, Kindle 3 ve verzi 3.0.3 ;)

 

Zaslechnuto v MHD

Následující věty jsou vytržené v kontextu, někoho mohou šokovat, někdo se zamyslí, někoho možná pobaví. Nicméně proneseny takovou intenzitou, že je nebylo možné přeslechnout…

 

Autobus, matka se synem:

S:“Mami, já chci tátu, najdi si už nějakýho chlapa.”

M:“Já už na to nemám sílu, navíc když se chováš tak, jak se chováš.”

S:“Já už budu hodný.”

M:“Uvidíš to sám, až budeš mít svojí ženskou. Ale hlavně si nesmíš udělat dítě, to bys jí pak musel platit.”

S:“Tak bych dal dítě do děcáku a jí bych platit nemusel.”

M:”To bys byl teda fakt táta na baterky, dali jsme tě snad do děcáku my?”

S:”To je hustý označení, táta na baterky…”

 

Metro, holka a kluk:

K:”No ona z toho byla hrozně zklamaná, něco takovýho fakt nečekala.”

H:”To si vem, odmítnout holku, neznám chlapa, který řekne ne.”

K:”Ty ale taky každýmu řekneš ano.”

H(křičí):”To mě máš za děvku, nebo co?”

K:”Když se nad tím chvíli zamyslíš…”

K:”Né, to byl kameňák, já to tak nemyslel…”

H:”Běž do …”

Jak dopadne “Děkujeme, odcházíme” ?

Děkujeme, odcházíme je akce nemocničních doktorů, kteří chtějí nějakým způsobem upozornit na zoufalou situaci v našem nemocničním zdravotnictví. Od doby “privatizace” (někteří používají raději přeměny) většiny krajských nemocnic se nůžky mezi nemocničními a soukromými doktory velice rozevřely. Také se rozevřely mezi zaměstnanci státních fakultních nemocnic a akciovek. Zcela zřetelně si pamatuji na výrok tehdejšího hejtmana Bendla, který říkal: “Uděláme z nemocnic akciovky, abychom mohli zrušit tabulky a odměňovat lékaře podle schopností.”

Praxe po pár letech? Lékaři ve státních nemocnicích berou více, než v těch krajských. (http://www.nasepenize.cz/platy-lekaru-ve-statnich-zarizenich-jsou-vyssi-nez-v-soukrome-sfere-7154) Jsou tedy lékaři v krajských nemocnicích tak špatní, že je hejtmani neoceňují? Navíc uvedené průměrné platy jsou velký podvod, protože jsou počítány včetně přesčasů. Více v článku http://www.penize.cz/pracovni-pomer/57764-chirurg-bere-na-hodinu-mene-nez-prumerny-vysokoskolak . Ano, také v práci sem tam nějaký neevidovaný přesčas udělám, ale přes 200 hodin měsíčně se nedostanu.

Ale zpět k akci, lékaři se rozhodli, že hromadně podepíší výpovědi a dají ČR definitivně sbohem. Pokud umí německy, či anglicky, problém s uplatněním zřejmě mít nebudou. Navíc mohou dělat i něco úplně jiného, pak zjistí, že mají více času na rodinu, klidu a možná i peněz. Druhá strana stolu tomu ale moc nevěří, to potvrzují výroky ministra zdravotnictví (http://domaci.ihned.cz/c1-48261000-lavina-hromadnych-vypovedi-lekaru-se-rozjela-ale-ministr-tomu-stale-neveri) i premiéra (http://domaci.ihned.cz/c1-48113540-necas-bez-hluboke-reformy-zdravotnictvi-lekarum-ani-sestram-pridat-nemuzeme). Celý problém se pomalu začíná, celkem logicky, politizovat. Nejprve hejtman Pardubického kraje informoval otevřeným dopisem premiéra, že nebude schopen zajistit zdravotní péči a v sobotu vystoupil šéf ČSSD Bohuslav Sobotka: http://domaci.eurozpravy.cz/zdravotnictvi/19464-cssd-premiere-jak-budete-resit-odchod-lekaru/ .

Dnes se bohužel objevily zprávy, že někteří lékaři dostávají strach a přemýšlí, jak by mohli své výpovědi vzít zpět. Včera jsem jel s mladým doktorem, který tvrdil, že lékaři nakonec vše vezmou zpět a budou makat dál za stejné peníze. Tím se zesměšní a propásnou tuto jedinečnou šanci relativně rychle reformovat české zdravotnictví. Dokonce se prý vsází s kolegy o pivo, aby si trochu přivydělal, jako absolvent má kolem 15kkč čistého. Po 6 letech náročného studia…

Do toho všeho vstoupily zdravotní pojišťovny, které se nechaly slyšet, že v případě odchodu lékařů revidují smlouvy, zruší nasmlouvané výkony pro nemocnice a tím zavřou některé oddělení. Podle některých jde o nátlak ze strany pojišťoven. Proč už ale nevystoupil někdo z řad zaměstnanců, že žádá slevu na zdravotním pojištění, pokud pojišťovna nebude poskytovat službu v rozsahu, jako doteď. Pokud budou v ČR fungovat 4 nemocnice, pak logicky nechci jako spotřebitel platit stejné peníze za méně muziky.

Pokud tohle všechno vezmeme z čistě logického hlediska, lékař vygeneruje nemocnici body a z nich nedostane ani 10 procent. Pokud nemocnice nemá lékaře, nemá body, nemá peníze od pojišťoven. Mělo by tedy být zájmem nemocnic udržet si lékaře a zaplatit je. Nemocnice ale brečí, že na vyšší platy nemají peníze. Kde mají nemocnice schované náklady, když lékařům nemohou dát ani 10 procent výkonu? Nemocničních lékařů je v současné době cca 16000. Pokud bychom chtěli plošně zvýšit plat o 10000 kč, což by mohl být slušný začátek, kolik by to stálo nemocnice/pojišťovny/daňové poplatníky? Ano, jde o 1,92 mld kč.

Kde je vzít? Začít se chovat skutečně tržně a narovnat podmínky ve zdravotnictví, jak stále říká náš prezident. Takže prvním bodem musí být srovnání platby za státní pojištěnce na úroveň minimálního odvodu. Zajímavý dokument vypracovala ČLK - http://www.lkcr.cz/document3.php?param=dokumenty_file,DOKUMENTY_FILE_ID,,TYPE,NAME,DATE_AKT&id=89018 .

Zkráceně:

Stát platí za pojištěnce 723 kč. Pojištěnců placených státem je průměrně 5,8 milionu. Minimum placené za zdravotní pojištění je 1080kč, stát tedy za jednoho člověka “dluží” 357kč měsíčně. Ročně jde o 4284kč a celkem by navýšení na tržní “cenu” stálo 24,85 mld kč. K řešení celé situace by tedy stačilo domluvit zvýšení úhrad za státní pojištěnce během 10 let, každý rok o 2,5 mld kč, lékařům by mohly stoupnout platy a všichni by byly spokojeni.

Jsem velice zvědav, jak celá situace dopadne, doufám, že lékaři neustoupí a vláda pochopí, že už jsme došli na kraj propasti a musíme se rozhodnout, jestli to vzdáme a skočíme, anebo zkusíme balancovat. Jde přece jen o necelé 3 Opencard…

[To, že by zvýšení plateb mělo být doprovázeno i důkladnými kontrolami hospodaření nemocnic, zde uvádět nebudu, to je samozřejmé.]

Přehled aktuálně podaných výpovědí naleznete zde: https://spreadsheets.google.com/ccc?key=0Ai7MUOD09sVsdDU1by1xakhxWVZUaFE3OWVNbUVGT0E&hl=cs#gid=0

Tak nám nastala zima

 

“Havrani hlásí tuhou zimu, meteorologové si zateplují budovu”, tento článek mne nedávno ujistil v tom, že přijde skutečná zima. A stalo se… Předpovědi se tentokrát splnily a tak jsme se v pondělí probudili do krásného bílého rána. Těch pár centimetrů sněhu silničáři celkem zvládli, jen na exponovaných místech, jako je D1 na Vysočině se stálo. Následné hlášky silničářů: “Na zimu jsme připraveni. Soli máme dost. Problémy nastanou, pouze pokud z oblohy spadne lavina”, mě trochu děsily.

Ve středu přišla další, opět předpovězená, vlna sněhu. Kdy přesně začalo v Praze sypat, netuším, naše krásná kancelář nemá přísun denního světla. No a tak když jsem po páté hodině opouštěl brány ústavu, byl jsem šokován. Sibiř. Stalingrad. Antarktida. Všechna tato slova mi vytanula na mysli, když jsem viděl ty obrovské závěje, hustě se sypající sníh a krokem jezdící auta. Jako lavina to ale nevypadalo, spíš jako nějakých čerstvých 15-20 centimetrů promrzlého sněhu.

Další šok mne způsobil pohled na zcela zaplněnou zastávku MHD, která zvěstovala, že autobus dlouho nejel a do dalšího se možná nedostanu. Ale počkal jsem si. Samozřejmě chyba ;) Nicméně podíval jsem se na plný autobus a vyrazil pěšky na metro. Po cestě jsem dokumentoval to, co se v Praze odehrávalo. Když už jsem zimou neudržel telefon v ruce, tak jsem toho nechal. Schody do metra se daly přirovnat k fabrice na lámání nohou. Kusy ledu, sněhu, litry vody bohatě stačily k tomu, aby cestující lezli schody skoro po čtyřech. Eskalátory na tom byly dost podobně, hladké kovové drážky trochu navlhnou a už jedete.

V metru jsem zjistil, proč mne tak strašně zábly ruce. Venku musela být pěkná zima, protože se mi na čepici utvořila ledová vrstvička. Sjel jsem na Můstek a dál pokračoval pěšky. Většina lidí sice mířila do metra , plně jsem je chápal, ale já si chtěl užít báječného dne plného krásného sněhu. Centrum Prahy, husté sněžení, skoro žádná auta, naoranžovělé světlo, nádhera. Sešel jsem Václavské náměstí, pokračoval na náměstí Republiky, pak to stočil na Staroměstské náměstí. Jakubská ulice byla naprosto ztichlá, nikde ani živáčka, jen šumění padajícího sněhu. Snad bych se měl začít bát.

Staroměstské náměstí bylo zaplněno stánky, turistů pomálu. Francouzská ulice nádherně osvětlena Vánočním osvětlení, slabomyslní turisté jedoucí v drožce. Nebo že by nenapravitelní romantici? Dále vedly mé kroky kolem Mariánského náměstí na Karlův most. Pražská klasika, kde jsou celé dny tisíce a tisíce turistů. Dnes? Jeden klepající se žebrák a asi desítka těch nejodvážnějších turistů, mnozí s velkými zrcadlovkami. Nikdo mi neřekl, že je vyhlášena soutěž, co vydrží vaše zrcadlovka. Sníh byl totiž pěkně malý a velice ochotně přimrzal ke všemu, na co padal. Nízké teploty akumulátorům také zrovna nepomáhají, alespoň jsem to tedy četl na internetu. No a co se píše na internetu je přece pravda.

Na Malostranském náměstí jsem vlezl do tramvaje 12, která mne měla dopravit na Anděl, dál jsem chtěl pokračovat metrem. Z vysílačky od řidiče jsem zaslechl, že tramvaje na Hradčanské stojí kvůli nákladním vozům, alespoň že ne my. Na Újezdě jsme ale dojeli. Zamrzlá výhybka a přes to se prostě nejede. Některým se povedlo prosmýknout předními dveřmi, ale my ostatní museli čekat, co se stane. Po deseti minutách se ale výhybka umoudřila a my mohli pokračovat dále. Na Andělu byla půlka Prahy, někteří již měli značně vyčerpané výrazy hraničící s odevzdaností. Naštěstí tu máme metro a tak jsem zajel pod zem a dál jakoby vůbec žádný sníh nebyl ;)

Lidé jsou nepoučitelní

Historie se opakuje ve spirálách. Jedna z mála věcí, které si pamatuji z dějepisu a dává mi čím dál tím větší smysl. Jak je to možné? Protože jsou lidé nepoučitelní. Například tolik proprané pyramidové hry, rychlá jízda na ledu, phishingové emaily a další a další věci. Lidem řeknete, že to je podvod, nebo, že si ublíží, ale nic, jako byste mluvili do dubu. Říkají si: “Co když zrovna tohle vyjde…”. Horší je, když zjistím, že se stejná věc týká i mne. Takže tedy:

Dnes jsem, stejně jako každý den, vyjel z práce a najednou jsem v tramvaji, ani nevím, jak jsem se tam dostal. Tramvaj přijíždí před obchodní centrum Anděl. Předem vím, že tam bude večer velká fronta, tak jako každý den, ale já stejně, jako to neuvažující stádo, jdu dovnitř. Proderu se desítkami lidí snažícími se urvat poslední zbytky pečiva v regálech a končím ve frontě u pokladny. 3-4 lidi, předpokládaný čas k východu: 10 minut. Navíc mám svou zázračnou kartu Opencard, tedy pardon, Clubcard, která mi zajistí slevy. Kupuji si jogurt Florián, protože podporuji České výrobce. V Tescu stojí 9,90, v Hypernově mají akci za 6, ale moje clubcard mi vrátí 1% a to už se přeci vyplatí!

Už jsem na řadě, podávám pokladní své klíče s clubpřívěskem a skládám nákup do tašky. Hloupý systém, proč není někde bokem miničtečka, kde bych si mohl kartu pípnout sám a neotravovat pokladní. Taška naložena, tak platím a vplouvám do davu, který mne zanese až k metru. Co jsem to vlastně koupil a proč? Naštvaně si říkám, proč jsem zase šel do Tesca, vždycky jsou tam večer odporné fronty a davy lidí, ale pak si odpovím: “Co kdyby? Jednou tam určitě přijdu a bude to tam krásně volné. Tyhle fronty jsou v tuto dobu po celé Praze a tady je to nejmenší zlo, když mají tolik pokladen.”. Je tomu ale skutečně tak? Bohužel, zkoušel jsem Tesco na národní – děs, Billa na Karlově náměstí – naprostý horror, fronta začíná už u vchodu :(

Stejně si ale každý den, když budu stát ve frontě v Tescu, budu nadávat. Ale co kdyby dnes bylo Tesco skutečně prázdné…

Svět se zbláznil ?

Zrovna nedávno jsem si při nějaké příležitosti vzpomněl na billboardovou kampaň pivovaru Bernard s výše uvedeným heslem. Škoda, že tyto billboardy nevisí dodnes. Ptáte se proč?

Leoš Mareš se nedávno vsadil se šéfem Sazky Hušákem, že se mu podaří políbit Lady Gaga a bude při tom vyfocen (http://talent.blesk.cz/clanek/celebrity-bitva-talentu-talentmania-moderatori/142613/sazka-marese-bud-polibi-lady-gaga-nebo-se-za-ni-prevlekne-v-talentmanii.html). Pokud by se mu to nepodařilo, odmoderuje část kopie Československo má talent v šatech z masa, pokud ano, Hušák by se projížděl po Praze s nápisem Mareš je nejlepší moderátor. Inteligentní sázka, že?

Šaty váží cca 30kg, jedny se šily “na zkoušku”. Kdyby toto množství masa raději pánové věnovali do guláše pro bezdomovce, nebo nějaký pečovatelský ústav, udělali by lépe. To nemluvím o tom, že to je neúcta k tomu mrtvému zvířeti. Smyslem jeho života rozhodně nebylo sloužit jako ošacení. Místo toho ale raději budou šaškovat a udělají si zase reklamu. Špatná reklama, taky reklama. Jen připomínám, že se Marešovi sázku vyhrát nepodařilo a tak dnes vystoupí v hovězím. Přiznávám, že jsem také zvědavý, jak to bude vypadat a tak určitě na chvilku přepnu, takže to asi nakonec svůj účel splní… sledovanost.

Druhá zpráva je, že u nás stále ještě žijí poctiví lidé. Při dnešní vycházce Prahou jsem Na Příkopech viděl, jak vychází číšník z restaurace, v ruce drží pouzdro na foťák a jde směrem k Náměstí Republiky. Šel zhruba stejně rychle a asi v polovině cesty oslovil skupinku rusky mluvících cizinců a pouzdro jim podával. Zřejmě ho zapomněli v restauraci a místo toho, aby ho obsluha hodila do kouta ztráty a nálezy, tak se obětavě postarala o návrat k majitelům. Rusové byli velice překvapeni a začali číšníkovi nutit peníze, které si nevzal. Myslel jsem, že zazvoní budík a já se probudím, ale ne, opravdu se to stalo.

Jak se tvoří město

Před dvěma měsíci jsem přes dnes tolik populární Facebook dostal pozvánku na tuto výstavu (http://www.jaksetvorimesto.cz). Téma jistě zajímavé, takže bylo již jen otázkou kdy. Bohužel jsem postupem času zjistil, že knihovna nemá v neděli otevřeno a ani ve státní svátek, takže den D nastal až dnes.

Najít NTK nebyl, vzhledem k její velikosti, problém. Nejprve ale bylo potřeba si vyzvednout návštěvnickou kartičku, za jejíž zapůjčení je nutné složit zálohu ve výši 200kč. Paní nás navíc upozornila, že pokud nedojde vrácení ještě dnes, záloha propadne :(. Na výstavu jsme měli 90 minut, takže tato možnost se zdála nereálná.

Prošli jsme turnikety a čekal nás pohled do mohutného “komína”, který je uprostřed NTK. Všude samý odporný pohledový beton, na stropě rozvody kabelů a na betonovém zábradlí pater zvláštní malůvky. Asi jsem staromódní, ale jsem na pohledový beton skoro alergický, podobně krásné foyer má například ČSOB na Radlické.

Vyšli jsme do prvního patra a začali číst panely, které rozebíraly změny v uspořádání Prahy od roku 1200. Mezi nejvýznamnější zásahy jistě patří zbourání hradeb a výstavba metra. Dozvěděli jsme se, jak se postupně připojovali městské části. Víte, že Jinonice se připojili ve stejný rok, jako Královské Vinohrady? Půvabné jsou fotografie tramwayových tratí, které kdysi vedly mezi poli k pár domům a dnes je tam velkoměsto. Dříve také v Praze operovalo mnoho soukromých dopravců, kteří časem zfúzovali. Výstava je ve třech patrech, na každém cca 8 panelů a prohlídka tak trvá přibližně 40 minut. Celkově mě trochu zklamala, čekal jsem přeci jen asi něco více, modely, projekce atd. Ale třeba rozbor výstavby pražského metra byl skvělý. První návrh na výstavbu posílal železář Rott začátkem 20. století! Další pokusy byly za první republiky, pak po válce a nakonec se to podařilo. Navrhované trasy se kupodivu docela shodují se současným stavem.

Po prohlídce a vrácení karet jsme si ještě prohlédli další dvě výstavy, které jsou v úplném přízemí knihovny. První je Slavné české vily, kde jsou vybrány ty nejlepší architektonické skvosty a druhá jsou díla pacientů s roztroušenou sklerózou. Po prohlídce jsem nabyl dojmu, že se v posledních letech staví ošklivé nevzhledné kostky, které jsou možná pasivní, nízkoenergetické a jánevímcoještě, ale vizuálně je to hnus. Dříve vily vypadaly někdy dokonce jako malý zámeček, přesně podle pravidla můj dům, můj hrad. Dočkal jsem se svých modelů některých vil (Tugendhat atp.).

Pokud jste ještě nebyli v NTK, jste fandové do architektury/historie, nebo jste poblíž a máte hodinu zbytečného času, běžte se na výstavy podívat. Jsou zdarma a určitě si tam najdete něco, co Vás zaujme. Pokud ne, jsou v Praze zajímavější věci k vidění, například výstava Královský sňatek v domě U zvonu.

Vytvoření šablony pro stahování zpráv v Calibre

Protože v mém oblíbeném programu Calibre zcela chybí stahování zpráv z českých zpravodajských serverů, rozhodl jsem se přidat si jeden server a napsat návod, jak se to dělá. Vybral jsem si nejsledovanější “bulvární” zpravodajský server iDnes.cz.

Mým prvním krokem bylo vyhledání nějakého vhodného příkladu, který bych mohl vykrást. Jak říkal Bill Gates v Pirátech ze Sillicon Valley, chytrý člověk kopíruje, génius krade ;) Moje volba padla na BBC Fast a San Francisco Chronicle. Soubory *.recipe najdete v Program Files/Calibre2/resources/. Prohlédneme-li si strukturu, zjistíme, že soubor se skládá z hlavičky s popisem kódování, jazyka, počtu stahovaných příspěvků a následných transformací. Takže hlavička:

class Idnes(BasicNewsRecipe):
    title                 = 'iDnes.cz - fast'
    __author__            = 'ufonek‘
    description           = 'News from Czech Republic'
    oldest_article        = 7
    max_articles_per_feed = 20
    no_stylesheets        = True
    use_embedded_content  = False
    encoding              = 'windows-1250'
    publisher             = 'MAFRA a.s.'
    category              = 'news, politics, sport, economic, Czech Republic'
    language              = 'cs'   
    publication_type      = 'newsportal'   

Pomocí volby extra_css říkáme, jak má vypadat tato stránka po konverzi z hlediska velikosti písma atd. Preprocess_regexps umožňuje nějaké pokročilé transformace za pomoci lambda výrazů – trochu tápu, nepotřeboval jsem.

Zajímavá volba je keep_only_tags, kterou říkáme, jaké HTML tagy mají být zahrnuty do exportu. Nás zajímají články, tedy hlavní sloupec. Pro iDnes tedy:

• keep_only_tags = [  dict(name='div'  , attrs={'class':['col-a' ]}) ]

Vhodné je pro správné nalezení CSS oblastí použít šikovný plugin Web Developer, který je dostupný jak pro Firefox, tak pro Chrome. Pěkně červeným rámečkem zobrazí aktivní oblast.

Další volba je remove_tags, kterou vyházíme ze vznikajícího exportu HTML tagy. Např. tedy:

remove_tags = [
                     dict(name='div'  , attrs={'class':['counters','adline','pnl','infotext','col-b' ]})
                    ,dict(name='div'  , attrs={'id'   :['hlavniz','portal','foot','clink','manager-bar','related2','comunity-webs','moot2','zooming']})
                    ,dict(name='p'    , attrs={'class':['marker','infotext'               ]})
                    ,dict(name='meta' , attrs={'name' :'description'                       })
                    ,dict(name='a'    , attrs={'rel'  :'tag'                               })
                    ,dict(name=['img','link','base','meta','iframe','object','embed'])
                  ]

Dále remove_attributes odstraňuje nepotřebné CSS atributy a remove_javascript nám odstraní JS skripty.

Teď už zbývá jen nadefinovat feedy, které chceme stahovat, opět příklad z idnes.cz:

feeds          = [   
                     (u'Zprávy'        , u'http://servis.idnes.cz/rss.asp?c=zpravodaj'              )
                     ,(u'Sport'        , u'http://servis.idnes.cz/rss.asp?c=sport'              )
                     ,(u'Finance'      , u'http://servis.idnes.cz/rss.asp?c=fincentrum'              )
                    ]

Když si vytvoříme svůj vlastní recipe soubor, je nám to zřejmě nanic, nebo jsem zatím nepřišel na to, jak ho mohu přidat. Pokud se jen vytvoří v adresáři, Calibre ho nenajde. Takže musíme jinak, přes velkou oranžovou ikonu Stáhnout zprávy a Přidat vlastní zdroj zpráv:

Objeví se následující okno, kde kliknutím na tlačítko Přepnout do pokročilého zobrazení dostaneme jednoduchý editor.Do něj zkopírujeme obsah vytvořeného souboru a klepneme na tlačítko Přídat-aktualizovat. Pokud se neobjeví hlášení o chybě, máme vyhráno.

Pokud chceme pravidelně stahovat zprávy, klepneme opět na tlačítko Stáhnout zprávy a následně na Nastavit pravidelné stahování zpráv. Tam pod záložkou uživatelské nalezneme naši novou úlohu a nastavíme stahování. Toto vše lze také naskriptovat přes příkazovou řádku na nějakém linux serveru, který se pak bude automaticky starat o zasílání zpráv do Vašeho miláčka, aniž byste museli mít puštěný počítač. To ale bude předmětem dalšího článku.

P.S. Až budu mít trochu času, soubor pro iDnes doladím a pošlu autorovi se žádostí o přidání do oficiální distribuce. Věřím, že si uživatele v ČR najde.

Komici pro dobrou věc

Při cestě do práce se člověk dozví mnoho věcí. Některé se mohou hodit, některé by raději vědět nemusel. Pokud chcete zjistit, co se kdy kde v Praze děje, doporučuji metro. Ve vagonech se dozvíte nové problémy Katky a Hanky, na dveřích naleznete nálepky, v jakém klubu bude Porn, nebo Cuba Libre party a někomu přes rameno zkontrolujete denní tisk - Blesk, Metro a MF Dnes. Lepší, než Snídaně s Novou. Při stoupání na povrch navíc většinou minete spoustu pěkných posterů, které nabízejí knihy, vzdělání, nebo divadelní představení.

No a právě před 14 dny jedu po eskalátorech a najednou vidím zajímavý plakát. Komici s.r.o. pro dobrou věc (http://www.youtube.com/watch?v=H9UhpkbNtlU). Rád se účastním dobrých věcí a nikdy jsem neviděl pravou stand-up comedy. Na stojáka jsem párkrát viděl, párkrát i nějaká videa z Apollo Theatre v Harlemu, které je jedno z nejslavnějších produkčních míst tohoto žánru a stand-up naživo jsem si tedy nemohl nechat ujít. Tak už jen najít nějakou milou bytost, která by se přidala a mohl jsem kupovat lístky.

Protože se jednalo o charitativní představení, snažil jsem se pořídit lístky co nejdražší, ale ty v první kategorii již bohužel byly vyprodány, tak zbyla kategorie druhá. Devátá řada se ale také ukázala jako velice dobrá volba. Přes internet se lístky daly už jen objednat, ale nikoliv jen zarezervovat, tak jsem musel navštívit pobočku Čedoku na Můstku, kde mi lístky ochotně vydali.

15. listopadu jsem se celý den těšil na večer, den v práci uběhl jako nic a už tu byl večer. Že se v divadle Broadway dnes něco děje bylo jasné hned, před divadlem postávaly velké hloučky lidí. V 1906 to vše začalo. Přišel Miloš Knor a řekl, že představení zatím nezačalo, že všem děkuje za to, že přišli. Pak už oznámil začátek představení, světla se rozžhnula a vše začalo.

Průběh představení byl sinusový, některé scénky byly skvělé, některé méně, velký aplaus sklidil Ruda z Ostravy se svou ukradenou písní Tata zvrací, Lady GaGa by se měla zamyslet a příště písně nekrást ;) Tomáš Matonoha vystoupil se scénkou, které bych se smál po pár skleničkách vína, první scénka Lenky Vychodilové nebyla špatná, ale její další výstupy budily rozpaky. Stejně tak Ester Kočičková a její scénka o myslivosti byla výtečná, rady o tom, jak odpudit davy bohužel méně. Karel Hynek mě zaujal a nebyl jsem sám. Téma ženy vs. muži je sice dostatečně proprané, ale pobavilo, stejně jako líčení přírodní katastrofy z více pohledů. Blbá blondýna Iva Pazderková ve mně vzbudila rozpaky, její číslo pro děti mohlo být dokonalejší, ale pokud Iva opravdu vždy improvizuje, jak tvrdila v rozhovoru pro VIP zprávy TV Prima, pak klobouk dolů.

Nakonec Ruda zazpíval opět ukradenou píseň Prdel nekončí a umělci sklidili standing ovation, jediný, kdo nestál, byl Jaro Slávik, porotce z Československo má talent. Ten celé představení sledoval z lóže a občas ho komici “dostali”. Následovalo předání několika hraček a šeku z výtěžkem ve výši 70000kč dětskému centru v Praze při Thomayerově nemocnici (http://www.ftn.cz/pacientum-a-verejnosti/oddeleni-a-kliniky/detske-centrum-pri-ftn-kojenecky-ustav/). Paní primářka se pochlubila, že právě dnes umístili jedno dítě a od začátku roku již přes 40, ale také se svěřila, že centrum má vážné finanční problémy a hrozí jeho uzavření.

Celý večer byl tak završen trochu smutně. Pokud si uvědomíme, kolik lidí na představení přišlo, mj. fotbalisté klubu Slavia Praha, a nakonec se vybere jen 70 000kč. Pokud by byla po představení, nebo o přestávce dostupná kasička, věřím, že by akce vynesla více. Pokud ale někdy do Vašeho města zavítají Komici, pak myslím, že je rozhodně škoda se nejít podívat.

Existuje nějaký majitel Ferrari, který dodržuje předpisy?

Včera jsem měl možnost vidět pěkné červené Ferrari. Líbilo by se mi ještě víc, kdybych ho viděl na dobu delší, než několik desetin vteřiny. Kupodivu i toto stačilo na mrknutí na SPZku, která byla exkluzivní – 1AV 2222. To, že se nepletu (zahlédl jsem jen AV 2222), jsem si ověřil v České kanceláři pojistitelů (https://ic.ckp.cz/ICwww/servlet?).

SPZ vozidla: 1AV2222
Druh vozidla: OSOBNÍ AUTOMOBILY
Tovární značka: FERRARI
Pojistitel: KOOPERATIVA, POJIŠŤOVNA, A.S., VIENNA INSURANCE GROUP
Pojištění od – do: 24.6.2010 - 23.6.2011

Kde se poštěstí něco takového vidět? Na výpadovce z Liberce, která se později mění na R10. Podotýkám, je tam 90, zhruba tak jsme jeli a rudý ďábel nás míjel zhruba stejnou rychlostí, jakou jsme my míjeli patníky. To vážně není Ferrari schopné dodržovat dopravní předpisy a musí jet alespoň 150, aby mu nechcípl motor? Zcela pomíjím, že překročení rychlosti o více než 50kmh mimo obec je hodnoceno jako velice závažný přestupek s odebráním řidičáku na 6-12 měsíců. Když si to tak zpětně uvědomuji, neviděl jsem na Českých silnicích žádné vozidlo značky Ferrari, které by rychlosti dodržovalo.

Naštěstí je tento automobil pojištěn u jiné pojišťovny, než mám sjednánu pojistku já, protože “podílet“ se na škodě, která vznikne, až se tento střelec někde rozseká, nechci. No a to nehovořím o havarijní pojistce, kterou jistě také sjednánu má. Vzpomínám si na eskapády Leoše Mareše, jehož malus dnes musí dosahovat závratné výše. Ono jedno Ferrari, pak TT a možná jsem ještě na něco zapomněl, nestojí pár korun a zaplatí to vždy zákazníci pojišťovny :(

Čtvrtek snů

Pomalu otvírám oči do krásného slunečného dne. Venku je nádherně, odhadem 15 stupňů a svítí sluníčko. Letmo se dívám na hodinky a všechno se zastaví. 8:02. POHYB! Touhle dobou už jsem měl být v práci!

Ranní vstávání mi obvykle trvá 30 minut, ale dnes jsem odcházel za 12,5 minuty. Polopoklus na metro, nezabít se na eskalátorech a … vidím už jen odjíždějící červená světla v tunelu. Další vlak je tu ale asi za dvě minuty, tak se žádná tragédie nekoná. Na Karlově náměstí chci přestoupit na tramvaj, která mě obvykle přesune na linku C rychleji, než projížďka Béčkem na Florenc. Obvykle. Dnes ne. Na zastávce čeká přibližně 200 lidí a často vyletí slova jako …mělo jet.., ..zpoždění, …výluka?

Po deseti minutách se dopravní podnik slitoval a přijely dvě tramvaje, které byly okamžitě totálně obsazeny cestujícími. Zapínám mobil, kontroluji emaily. Mobil si lehce zavrní, á, nový email. Přitisknut na dveře tramvaje si pročítám email, šéf píše, že se nám rozbil základ našeho programu, dnes v 1000 začínají testy a tak abych to co nejdříve opravil. Nádhera.

Přesun Cčkem a následným autobusem je již bezproblémový a tak do budovy vcházím v 901, hodinu poté, co bych tam chtěl být. Rychle zapínám počítač a začínám hledat chybu, kde se co pokazilo? Za chvíli mám viníka, je jím konfigurační soubor pro načítání dat, který dovolí načítat hlavičku v datech, jako by to byla korektní data. Nevadí, opravíme…

Po přepsání všech konfiguračních souborů spouštím load znovu. Opět CHYBA!@# Kde tentokrát? Přímo v datech, písmeno i je zaměněno za |, kterou používáme jako oddělovač. Co ale teď? Vracím se ke starým datům a vracím i změny konfiguračního souboru, všechno proběhlo hladce.

Je 1000, šéf nikde a paní, která se má o testování starat právě přichází. Po třech zvoněních slyším chraplavý hlas šéfa, který mi sděluje, že mi ráno posílal nějaké dva emaily, je nemocný a přijde příští týden. Mám se domluvit s dalším kolegou, který tu ale momentálně není. Uvádím paní do situace a snažím se dovolat na další číslo. Nic. Výborně, co teď? Hlavou se mi honí spousta nepěkných myšlenek, jsou přerušeny vrněním telefonu. Kolega volá zpět, už je v budově a jede výtahem. Že by alespoň nějaký světlý okamžik?

Po jeho příchodu se domlouváme na začátku testování a jdeme předvést ten svůj zázrak. Loady seběhnou dobře, ale v transformaci je něco nepěkného, takže běží a běží a běží… Práva na odstřel procesů nemáme, tak musíme celou vzniklou situaci řešit s pověřeným adminem, který je ale velice ochotný, posílá nám výpisy, co se na serveru děje a pak, po asi 12 hodinách, proces zabíjí. Docela povedený den, ne?

Autocenzura na blogu

Blog je webová aplikace obsahující příspěvky většinou jednoho editora na jedné webové stránce. Nejčastěji, nikoli však nezbytně, bývají zobrazovány v obráceném chronologickém pořadí, (tj. nejnovější nahoře). Autor se nazývá blogger (někteří Češi píší pouze jedno g), veškeré blogy a jejich vzájemné vztahy blogosféra.

autocenzura - sdělované informace filtruje sám autor, nejčastěji ze strachu z postihu.

Zdroj: Wikipedie.cz

Pojmy máme vyjasněny, tak jak to tedy vlastně je? Celou internetovou blogozónu bych rozdělil na dvě obrovské skupiny. První jsou adresné blogy, kde je autor znám, podmnožinu tvoří známé osobnosti, nebo lidé, kteří si na blog dají i svou fotku. Druhá, mnohem větší skupina je tvořena blogy anonymními, někdy více, někdy méně, podle toho, kolik lidí mimo autora zná ještě jeho totožnost. Např. takový Ostravak je legenda a ani známí investigativní novináři se nedopátrali jeho pravé totožnosti.

Troufám si tvrdit, že každý alespoň trochu myslící člověk autocenzuru využívá. Proč? To je asi poměrně zřejmá záležitost, navíc se v minulosti již objevilo několik případů, kdy byli lidé za své bloggerské výkony vyhozeni z práce. Mezi nejznámější jistě patří Mark Jen (vyhozen z Google za blog http://99zeros.blogspot.com/), Ellen Simonetti (vyhozena z Delata Air Lines za blog http://queenofsky.journalspace.com/) a Peter Whitney (z Wells Fargo za blog http://gravityspike.blogspot.com/).

Někteří z autorů na webu kritizovali poměry ve svých firmách, nebo zveřejňovali fotky z práce. Pro firmy to může být dobrá (anti-)reklama, ale záleží na postoji PR oddělení. Že něco takového funguje i u nás, jsem se přesvědčil u svého příspěvku o zrušení povinného ručení, kde mě poslal komentář člověk pracující v ČS, který má na starosti sociální sítě. Šokující?

Takže když jsem si vybíral, jestli si zvolím anonymní, či veřejný blog, zvolil jsem variantu první. Důvod? Jsem srab, který se rád schovává za fiktivní anonymitou internetu. Stejně bych ale nikdy nerozebíral poměry ve své práci, ani to, o čem jsem se při ní dozvěděl, to mi přijde jako nejen nedůstojné, ale i neprofesionální. Navíc by se mohlo jednat i o vyzrazování důležitých obchodních (a jiných) skutečností. No představte si, kdybych tu psal, že je nemorální, když má O2 na telefonátech ze zahraničí marži 345,76%, ČEZ stojí jedna kWh 0,04kč a průměrný Čech utratí v Tescu 7362,50kč. Také pořizovat a zveřejňovat fotky z míst, kam se běžný člověk nemůže dostat je nezodpovědné, ale také nebezpečné. Co třeba fotky trezorů ČNB, plánů Temelína, nebo kamerového systému Pražského Hradu. Úlet? Podívejte se na server http://wikileaks.org/ , který je ochoten zveřejnit skoro vše, co mu anonymní dárci pošlou. Mezi nejvýznamnější a nejznámější kauzy se určitě řadí zveřejnění obsáhlých zpráv z Iráku, které ohrozily životy mnohých lidí.

Toto zatím byly spíše otázky pracovní, ale co rovina osobní? Někteří blog používají čistě k tomu, aby ventilovali své problémy a nikdo o jeho existenci nemá tušení, skutečně to je jakýsi zápisník, jehož obsah nemusí být nikomu určen. Tato skupina asi nemá problém napsat, že je dneska Karel vytočil tak, že lezli po zdi, sousedův pes je hnusná krysa v paruce, občas by chtěli na ulici začít křičet, skočit z mostu do Vltavy, lehnout si v létě do trávy a jen poslouchat, pár svých hloupých vět vzít zpět a psát vám, a že mají v mrazáku tchýni ;)

Další, již buď cíleně, nebo nedopatřením, adresu blogu někomu sdělili. Tam již předchozí věty mohou být nebezpečné a je již na odvaze každého jednotlivce, kam až je ochoten zajít. Jakékoliv projevy citů či emocí mohou být dezinterpretovány do podoby, kterou autor nezamýšlel. “Když tě ten můj pes tak štve, proč jsi to neřekl rovnou…”, “Do mrazáku přece měla patřit ten krocan, co nám sedí v křesle…”.

Poslední jsou již zmiňované známé osobnosti a lidé s fotkou a detailními informacemi o sobě. Zde je každý článek trochu o osobním hrdinství, ale možná i exhibicionismu. Pokud napíšete nevhodný článek, je možné, že Vás někdo zažaluje, jak už se to, pozor, i u nás stalo. Kauzu čtenáře žalujícího bloggera si můžete přečíst např. zde: http://www.lupa.cz/zpravicky/cesky-blogger-se-musi-omluvit-svemu-ctenari/

Kolikrát je ale právě neanonymita hnacím motorem k naprosto neuvěřitelným výtvorům, které se snaží provokovat a tím také samozřejmě získávat čtenáře. Nejzdařilejším případem je blog Radka Hulána myego.cz, který již dlouho rozděluje lidi na hulánovce a nehulánovce. Zvláště jeho, mnohdy až slepý, obdiv k produktům z dílny MS je perfektním hnacím motorem.

Blogy se v posledních letech staly neuvěřitelným zdrojem informací, já osobně svůj používám hlavně pro ventilaci ne-spokojenosti s různými službami či výtvory a stále mě udivuje, jak dobře někdy vyhledávače indexují. Už se mi párkrát povedlo, že původci služeb zde na blogu zareagovali, někdy pochvalně, někdy méně pochvalně. Vždy mě ale taková aktivita velice potěší. Blog je ale čistě neobjektivní věc, vše píšu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí s tím, že to je silně ovlivněno (neplést s ovíněno) mým pohledem, za kterým si stojím. Proto samozřejmě vzrůstá tlak na autory a autocenzuru. Někteří radikální bloggeři ale tvrdí, že autocenzura zabije Váš blog, nebude bezprostřední, ztratí své kouzlo a hodnotu.

“Milosti, nenechte prchlivost cloumat svým majestátem!”, věta z mé oblíbené pohádky Císařův pekař, která přesně vystihuje mou hlavní zásadu: “Když máte oči rudé vzteky, pěnu u úst a z uší stoupá pára, je dobré se jít proběhnout a pak v klidu, s chladnou hlavou napsat článek.” Ušetříte klávesy, slova a bude to mít hlavu a patu. Takže jak to vlastně s tou autocenzurou je, vážně netuším, vyberte si.

Nikdy v Gentoo nedělejte emerge --unmerge python

Byl jsem zase hyperaktivní a nedbal varování, které systém psal, dopadlo to tak, že jsem si odinstaloval python. To je v gentoo docela problém, protože skript emerge, který se používá pro instalaci a deinstalaci všeho, je napsán v pythonu. Takže jakmile to jednou odinstalujeme, konec, bez manuální zpětné instalace pythonu se neobejdeme.

Takže pokud jste stejně nenapravitelní, jako já, tady máte rychlou pomoc:

1. Stáhněte si Python, např. nějaký nový. Pro příklad 2.6.2.
2. Rozbalíme: tar xzf /usr/portage/distfiles/Python-2.6.2.tgz
3. Přepneme se do adresáře: cd Python-2.6.2
4. Spustíme předinstalační konfiguraci: ./configure --with-fpectl --infodir=/usr/share/info/ --mandir=/usr/share/man
5. Zbuildíme: make
6. Nainstalujeme: make install prefix=/usr
7. Odstraníme starý link: rm /usr/bin/python
8. Vytvoříme nový link: ln -s /usr/bin/python2 /usr/bin/python

Při troše štěstí se již podaří spustit emerge, doporučuji hned zbuildit python korektně přes emerge. No a příště si dejte pozor, než budete vyvádět takové vylomeniny ;)

Instalace DD-WRT na D-Link DIR-825

Včera večer mi došla trpělivost. Ošklivé barvy, routeru dost kolísala rychlost, CAPTCHA pro přihlašování spolu s automatickým rychloodhlašováním mě vytočily natolik, že jsem se rozhodl k upgradu firmwaru. Když se mi na první pokus nepodařilo updatovat firemní firmware, přehlédl jsem totiž, že mám verzi 2.01EU, která se musí opět updatnout EU firmwarem, rozhodl jsem se pro mé vyzkoušené DD-WRT.

DD-WRT je odnož populárního OpenWRT, stránky naleznete zde: www.dd-wrt.com. Výhodou je spousta nových funkcionalit, počínaje SSH, přes VPN až po SIP. K tomu široké možnosti nastavení wifi, VLAN, routování a DD-WRT už neodinstalujete. Vše se ovládá přes pěkné klikací menu. Chcete ho? Takže jak na to:

1. Navštivte http://www.dd-wrt.com/site/support/router-database a zadejte typ routeru – v našem případě DIR-825.

2. Vybereme si factory-to-ddwrt_WW.bin , pokud chceme mít nastavení WorldWide, nebo factory-to-ddwrt_NA.bin, pokud chceme mít nastavení pro USA a Kanadu. Jedná se o úpravu frekvenčního plánu WiFi. Vše je dostupné pro HW revizi B, existuje ještě revize A, ale ta není bohužel podporována.

 

3. Po stažení na disk si připravíme ethernetový kabel, přes který budeme firmware aktualizovat. Přes bezdrátovou síť to je velice rizikové a dělá to jen blázen. Doporučuji odpojit všechny ostatní kabely, aby náhodou nedošlo k nějaké chybě, která by poslala router do křemíkového nebe.

4. Upozorníme členy domácnosti, že nemají rozsvěcet, zapínat jakékoliv elektrické spotřebiče a to po následujících 5 minut. Budete se smát, ale 3 poslední výpadky elektřiny v našem bytě způsobila právě prasklá žárovka, a že to jednou byla pěkná šupa.

5. Vezmeme ostrý předmět a po dobu cca 30 sekund podržíme stisknutý resetovací kolíček na zadní stěně displaye. Ikonka napájení musí začít oranžově blikat.

6. Pak si nastavíme na počítači IP adresu 192.168.0.10, masku 255.255.255.0 a do prohlížeče zadáme 192.168.0.1 Objeví se:

7. Nalezneme soubor s firmwarem , pomodlíme se a odklepneme Upload. Teď máme před sebou zhruba 3 minuty strachu, během nichž nám výpadek proudu spolehlivě router terminuje.

8. Poté, co se objeví 100%, zkontrolujeme kontrolky na routeru a pokud vše vypadá v normálu, překonfigurujeme síťovou kartu v PC na přidělování IP adresy přes DHCP. Dostaneme IP adresu z rozsahu 192.168.1.0/24 a přes IP 192.168.1.1 získáme toto:

Výhra ;)

Nezapomeňte si změnit heslo a zapnout šifrování na WiFi…

D-Link DIR-825

Po dlouhém zvažování a vybírání nového routeru uvízl v sítu tento výrobek. Proč? Gigabitové porty, duální WiFi (802.11abgn), USB port, rychlý procesor a údajně vysoká propustnost. Co víc si může uživatel přát? Proto možná nedávna vyhrál Chip Tip (http://www.chip.cz/testy/archiv-testu/2009/4/d-link-dir-825). Router jsem zakoupil ve svém oblíbeném obchodě (www.czechcomputer.cz) a to ve státní svátek! Trochu se stydím, že jsem zaměstnance v tuto dobu otravoval, ale když už tam byli, tak jsem jim zvýšil tržby ;)

Na výdejně jsem dostal nevelkou netěžkou krabici, jejíchž design neurazí, ale ani nenadchne. Vybalení proběhlo bez problémů a v krabici máme router, síťový kabel, napájecí adaptér, stojánek, šrouby pro montáž na zeď a návod s CD. Ihned mě potěšilo, že napájecí šňůra má vypínač. Fantastické, konečně to někoho napadlo, ono 12V při 2 A může při provozu 24/7 docela provětrat peněženku. Před zapojením do sítě je potřeba z routeru stáhnout ochrannou fólii, připomíná to i pěkná velká samolepka s velkým nápisem STOP, ale věřím, že se najdou i lidé, kteří ji neodlepí.

 

Zapojení bylo otázkou pár minut a Windows 7 se hned ozvaly, že detekovaly nový hardware a zeptaly se, jestli chci použít zjednodušený WiFi setup. Zkusil jsem to, celý vtip je v opsání PINu, který se nachází na nálepce routeru. Po pár klicích je přiděleno heslo a WiFi síť je nastavena. Menu defaultního firmwaru je odporně oranžové a největší nesmysl, který mne strašně rozčiluje, je CAPTCHA při přihlašování a velice rychlé odhlašování routeru. Po cca minutě nečinnosti už nemáte nárok a musíte se přihlásit znovu, bohužel to nelze nikde změnit.

Firmware stačí na většinu věcí, které od routeru požaduji, ale chybí VPN funkcionalita, možnost over- a under- clockingu, přítomny jsou ale možnosti vytvoření guest zóny na wifi síti a dalších pár vychytávek. USB port může operovat ve třech módech, buď v módu EasyShare, kdy se jakékoliv připojené paměťové zařízení nasdílí, pak lze připojit USB modem – zřejmě klasická CDMA či 3G a nakonec umí na flashdisk nahrát konfiguraci bezdrátové sítě. Na routeru je jedno tlačítko, jehož funkci jsem zatím neodhalil, ale také jsem se ho neodvážil zmáčknout. Co kdyby to náhodou byla autodestrukce. Stejně to ale vidím tak, že časem asi použiji alternativní DD-WRT, který již s úspěchem používám na svém domácím WRT54GS. Tam lze přes USB připojit tiskárnu, otevřít SSH na router, či přemapovat funkci tlačítek. Nebylo by špatné, kdyby router na tlačítko vypínal-zapínal WiFi…

O víkendu jsem vyzkoušel propustnost, ve všech testech se psalo o neuvěřitelné propustnosti i přes bezdrát. Notebook jsem měl ve vzdálenosti asi 3m, připojen byl rychlostí 130mbps, tedy žádných 300mbps, což bych od n čekal. Možná Dlink nemá rád Intel chipset, kdo ví. Při zápisu jsem dosahoval rychlosti kolem 2MBps, při čtení stejně, tedy žádná sláva, v testech se psalo cosi o 30mbps,můj výsledek je o 50% nižší. Možná to je tím, že počítač při testu běžně používám a přenáším reálná data.

Cena routeru, která se pohybuje kolem 2800 s DPH je docela vysoká, ale uvědomme si, že jde o gigabitový router s duální 2,4/5GHz WiFi s USB portem. Pokud budete hledat, tak v této kategorii mnoho levnějších výrobků nenajdete. Dlouhodobé zkušenosti (a zřejmě také instalaci DD-WRT) budu průběžně zveřejňovat. No řekněte, není krásný?

Jak je těžké určit majitele webu www.chceteje.cz

Před chvíli jsem shlédnul ve zprávách TV Nova zajímavou reportáž o rasistickém webu, který by česká policie ráda zrušila. Z reportáže dále vyplývá, že státní zástupce případ odmítl, protože není možné určit autora webu. Žalobce operoval se záznamem skryté kamery, kde se pan Knapovský k autorství nepřímo přiznává.

Byl jsem zvědav, jak se podařilo autorství stránek maskovat a tak jsem použil známou službu whois a copak jsem se dozvěděl?

%  (c) 2006-2010 CZ.NIC, z.s.p.o.
%
% Intended use of supplied data and information
%
% Data contained in the domain name register, as well as information
% supplied through public information services of CZ.NIC association,
% are appointed only for purposes connected with Internet network
% administration and operation, or for the purpose of legal or other
% similar proceedings, in process as regards a matter connected
% particularly with holding and using a concrete domain name.
%
% Full text available at:
% http://www.nic.cz/page/306/intended-use-of-supplied-data-and-information/
%
% See also a search service at http://www.nic.cz/whois/
%
%
% Whoisd Server Version: 3.2.4
% Timestamp: Sat Oct 30 19:32:24 2010

domain:       chceteje.cz
registrant:   SB:SED634-20001006S
admin-c:      MK10042008-CONTC
nsset:        HOSTGATOR-1143_1144
registrar:    REG-IGNUM
status:       paid and in zone
registered:   10.04.2008 09:20:06
changed:      07.01.2009 21:10:15
expire:       10.04.2011

contact:      SB:SED634-20001006S
name:         Sedlacek Pavel
address:      Na Petrinach 72
address:      Praha 6
address:      16000
address:      CZ
e-mail:       info@narodni-strana.cz
registrar:    REG-CZNIC
created:      10.08.2001 22:13:00

contact:      MK10042008-CONTC
name:         Miroslav Knapovsky
address:      Skalka 980
address:      Cerveny Kostelec
address:      54941
address:      CZ
registrar:    REG-IGNUM
created:      10.04.2008 09:19:05

nsset:        HOSTGATOR-1143_1144
nserver:      ns1143.hostgator.com
nserver:      ns1144.hostgator.com
tech-c:       MK10042008-CONTC
registrar:    REG-IGNUM
created:      02.10.2008 00:06:13

Co mi z výše uvedeného vyplývá? Majiteli stránek jsou pánové Pavel Sedláček a Miroslav Knapovský. Pátral jsem dále a chceteje.cz mi má DNS překládá jako 74.52.125.130, což je IP adresa serveru http://www.hostgator.com/, který nabízí webhostingové služby v USA. V reportáži se toto uvádělo jako hlavní problém k určení autora stránek, ale nestačí prostě použít majitele domény? Nejsem sice povoláním právník, ale předpokládám, že každý majitel je zodpovědný za svůj majetek. Pokud porušuje zákon, měl by ho na požádání stáhnout. Ale v našem kocourkově bych se už nedivil ničemu…

Monet–Warhol

28. října, státní svátek, lze ho prožít lépe, než výpravou za kulturou? Ano, pokud by bylo asi o 20 stupňů více, tak bych také pár nápadů měl, žel přišel podzim. Na internetu jsem si pro jistotu ověřil, že je otevřeno i ve svátek. Místo konání? Veletržní palác. Přiznávám, že jsem chvíli přemýšlel, proč zrovna v napolo vyhořelém objektu, ale pak mi došlo, že se pletu a nejde o Průmyslový, ale o Veletržní palác.

Na výstavu jsem se velice těšil, předcházela jí velká reklama na internetu i v novinách. Moneta jsem poprvé viděl loni v Albertině ve Vídni na výstavě Imporesionisté a líbil se mi. Bez větších problémů bych si ho pověsil na zeď do pokoje, to se o Andym říct nedá. Očekávání bylo velmi vysoké, srovnání s výstavou světového formátu poznamenalo můj pohled na celou výstavu.

Budova zvenku vypadá poměrně nenápadně, zvenku žádné větší poutače. Po vstupu je ale cesta k pokladnám už naprosto zřejmá, zaplatíme 200kč za osobu, 300kč rodinné vstupné, studenti a důchodci za 100kč. Otevřeno 10-18, každý den, mimo pondělí, poukázkami platit nelze. Beru si malou brožurku a jdeme do prvního patra, kde se má výstava nacházet. Nalézt ty správné dveře je, pro člověka mého orientačního talentu, docela problém, a tak se to daří až na druhý pokus a jeden nechápavý pohled pracovnice ochranky.

U vchodu je opět další hlídač, který chce vidět vstupenku, kterou ale mám hluboko v kapse. Další trapná chvilka, ale nakonec se daří a jsme vpuštěni dovnitř. Na počátku musí návštěvníci projít uličkou, kde je velká časová osa, kupodivu končí v roce 1980. Čekal bych, že časová osa ukáže směry přítomné na výstavě, část obrazů je ale i z roku 2007. Proč tedy 1980, nevím.

Po vstupu do první místnosti nás hned přivítají Lekníny. Když je tohle v první místnosti, co bude v těch dalších? Namlsaně procházíme z místnosti do místnosti, ale žádný další Monet, ani ostatní impresionisté přítomni nejsou. Jsou tu však expresionisté (Javlenskij), surrealisté (Ernst, Miró, Giacometti či Magritte), Matisse, Bacon, Wasarely a mnozí žijící umělci. V jedné z posledních místnostech je konečně Warhol, a sice série Elektrické křeslo. Úplně v poslední místnosti mne zaujal jeden obraz, u něhož byla popsána technika jako olej na plátně, ale výsledek jakoby vypadl z Dokoupilovy svíčky a plátna. Úplně byly vidět typické tvary, které vytvoří plamen, ale jak to ve skutečnosti s obrazem bylo, Bůh suď.

Dalším výrazným autorem byl Arnulf Rainer, jehož obrazy plné černé, černé černé a sem tam i rudé se nedaly přehlédnout. Deprese, zmar, smutek.

Celkem 80 obrazů, od koho vlastně pochází? Jde o tzv. Batlinerovu sbírku, kterou majitelé odkázali galerii Albertina. Herbert Batliner je lichtenštejnský právník, který patří k jedním z nejmocnějších lidí ve své zemi a v minulosti se ho týkalo pár skandálů. Mj. praní špinavých peněz narkobarona Pabla Escobara, černé financování kampaně Helmuta Kohla a Zairského diktátora Mobutu Sese Seko. To možná osvětlí způsob, jak se může obyčejný smrtelník dostat ke sbírce takového rozsahu.

 

Výstava má zkrátka dosti zavádějící název a zcela neinformovaný návštěvník může být trochu zaskočen. Jeden Monet, jeden Warhol a pak 78 obrazů ostatních moderních autorů. Spíše by se hodilo označení malíři 20. století. Musíme ale přiznat, že výstava i v této podobě je pro Pražské podmínky ojedinělá a tomu odpovídá i mimořádný zájem návštěvníků (za první 3 dny přes 1000 lidí), mnozí zřejmě, stejně jako já, zavítají do Veletržního paláce poprvé v životě. Jestli budou zklamaní, nadšení, to si netroufám odhadnout, vím však jistě, že nic lepšího v dohledné době v Praze k vidění nebude.

První krůčky s Kindle 3

Od čtvrtečního večera jsem hrdým majitelem Kindle 3, šestipalcové ořezané verze. V České republice nemá moc význam investovat do 3G rozšíření, protože nabízené služby jsou prakticky jen nákup knih. V USA bych zřejmě neváhal a připlatil, ale v našich dřevních dobách, kdy je nejmenovaný operátor ochoten vybírat za GPRS 20 korun za 20 minut, to prostě nemá cenu.

Po vybalení mě okamžitě opět dostal display. Proč tam mají tu obludnou krycí fólii s obrázkem? Pak jsem si ale vzpomněl na své loňské zkušenosti z USA, kde jsem se nechal podobně nachytat. Žádná krycí folie, toto je eInk, takhle bude vypadat písmo ;) Nedočkavě jsem posunul zapínačem a obrázek se změnil ve strom, pod nímž běžel progress bar.

První start byl poněkud delší, než bych si představoval, ale dočkal jsem se. Objevilo se jednoduché menu, které mi dalo na výběr z návodu k použití a dvou slovníků. Otevřel jsem jednoduchý návod, který byl v krabici přibalen, a připojil Kindle přiloženým kabelem k počítači, abych ho nabil. V balení je také redukce USB – USA zásuvka, ale tu zde asi málokdo využije.

Okamžitě na mě vyskočilo okno, že jsem připojil neznámé zařízení, oprava, Kindle, a je připraveno k použití. Volné místo 3,7GB. Na Kindlu se mezitím objevila obtížně pochopitelná hláška, že během připojení k počítači nelze Kindle používat, pokud chceme číst a nabíjet, stačí Kindle od počítače odpojit. Hmm… Pak mě napadlo, že je možná myšlena ta funkce ve Windows liště, která se používá na odebírání flashek. Klik, klik, nic.

Že by velký Steve integroval do Kindle také nějakou bezdrátovou nabíječku? Po pár minutách hledání jsem objevil, že jde zřejmě o bug Windows Vista a 7. Není stejné, pokud kliknete na odebrat v liště a v okně tento počítač. Takže pokud chcete Kindle nabíjet a zároveň číst, musíte ho odebrat z tohoto počítače ;)

Zkusil jsem nahrát do úložiště soubory formátu pdf, mp3 a také oblíbené pdb, které jsem přejmenoval na prc. Výsledek byl rozpačitý. Pdf soubor se otevřel bez problémů, ale byl obtížně čitelný. Teď mě asi všichni proklejete, ano, měl jsem si koupit Kindle DX, kde by to bylo bez problémů, ale cena je cena :) Když ale otočíme obrazovku o 90 stupňů, tak je text srozumitelný. Jak přehrát soubor mp3 jsem nenašel… Pdb se otevřelo, bohužel se zmrvenou češtinou. Pak jsem nalezl, že mp3 se přehrávají přes menu Experimental, nějaký sofistikovaný přehrávač ale nečekejte. Jedním klikem zapnete, druhým vypnete. Kdo chce dobrý přehrávač, ať si koupí jednoúčelovou mp3jku.

Tak přišlo na řadu hledání, jak svoji sbírku pdb knih rozumně a snadno překonvertovat do Kindl-ready^TM formátu. Netrvalo ani 5 minut a měl jsem vítěze, opensourcový program Calibre (http://calibre-ebook.com/) Zvládá knihy katalogizovat, převádět, stahovat údaje i obálky a je dokonce integrován i http server, kterým lze zpřístupnit svoji sbírku okolnímu světu. Více o tomto skvělém programu jindy. Zkonvertoval jsem pár svých knih s parametrem windows-1250 a problém s češtinou byl ten tam.

Otevřel jsem knihu a začal číst. Písmo je dobře čitelné i na ostrém podzimním slunci, plasty nepálí ani když mrzne a pokud je teplota pod bodem mrazu, stále funguje i překreslování obrazovek. Pokud bude krutá zima, vyzkouším, jaká je kritická teplota pro eInk ;) Chtěl jsem přeskočit o pár stránek dále, tak jsem zvolil přes tlačítko menu go to a Kindle mne vyzval, ať zadám číslo strany. Ale jak, když na klávesnici jsou jen písmenka? Nakonec, poměrně nelogicky, je potřeba aktivovat virtuální klávesnici přes tlačítko Sym.

Chvíli jsem čtečce nevěnoval pozornost a najednou se obraz změnil, naskočil obrázek, který bych si dokázal představit v nějakém horroru. Ten obrázek ožije a řekne: “Zítra zemřeš…”. Jedná se o portrét Emily Dickinson. Ten prostě musíte vidět. Zřejmě jedna z mých prvních aktivit bude výzkum toho, kterak se dá tento ošklivý portrét dostat z mého miláška.

Nakonec jsem začal hledat webový prohlížeč, který by se někdy mohl hodit. Kindle má mít úžasnou výdrž a výhledově se budu samozřejmě snažit zajistit si nějaký kontinuální přítok dat, jako jsou RSS kanály mých oblíbených médií atd. Prohlížeč je opět pod nabídkou Experimental, ale během jeho používání jsem na žádné chyby nenarazil. Jediný bug je pomalé překreslování, ale to je opět vlastnost eInku. Nepříjemnou vlastností je poloha deletu, který jsem nejprve marně hledal, ale to je opět spíše o hardwarové ergonomii Kindle jako takového.

Kindle je pěkná čtečka, malá lehká, za svou cenu dostanete přesně to, co očekáváte (možná i něco víc), kdo nikdy v životě eInk neviděl, bude nejspíš šokován. Integrovaný mp3 přehrávač je skoro nepoužitelný, ale kvůli tomu jsem si Kindle opravdu nekupoval. Jestli je opravdu to nejhorší to, že je webový prohlížeč pod položkou Experimental, nejsou numerické klávesy a delete je pěkně ukryt, budu více než spokojen. Bohužel se mi začíná rýsovat nepříjemná katalogizace nahraných knih (nemožnost podsložek), ale třeba tento problém ještě vyřeším, uvidíme časem.

Kindle quest

Před čtyřmi dny jsem už nevydržel dlouhé čekání a rozhodl jsem se zakoupit čtečku elektronických knih. Logicky jsem zvolil Amazon Kindle, protože je úplně nejlevnější, na poslední generaci je všude slyšet samá chvála a je to prověřený prodejce. Tak jsem vylovil z peněženky svou plastikovou kartičku a poslušně opsal pár čísel do formuláře, který mi následně začal tvrdit, že Kindle dorazí již brzy do Vašich schránek.

Tento status se půl dne nezměnil, pak se nakrátko změnil na: opravdu to již brzy odešleme, až na konečné: už jsme to poslali a děj se vůle boží. Přepravní firma UPS je světově známá a nečekal jsem žádné závažné problémy, které se mi vyskytly např. s firmou GLS. (Nenašla v centru města naší adresu a zboží odeslala zpátky do Anglie a to bez jakéhokoli pokusu o kontakt…).

19. dopoledne se najednou objevily první záznamy v tracking logu, balíček byl vyexpedován z fabriky, oskenován v Cincinnati a zamířil do státu Kentucky, konkrétně Louiseville. Tam strávil docela dost času a pak dlouho nic. Předpokládané dodání 22. Dnes ráno ale najednou změna, balíček se brzy ráno dostal do Kolína nad Rýnem, odtud express do Prahy a očekávané dodání balíku je dnes ! Sken z opuštění pražského skladu tam ale nebyl, tak jsem nebyl úplně jist, kdy nakonec balíček dorazí.

Kolem oběda zvoní telefon, kdo to může být? Kurýr z UPS dorazil k nám před dům, kde ale nikdo neotevřel. Pochopitelně, doručení bylo plánováno na pátek (netvrdím, že by v pátek někdo balíček přebral ;). Tak jsem se s ním domlouval na dalším postupu. Poveze balíček zpátky do Prahy, na letiště do skladu. Že bych si nechal doručit Kindle do práce? Nebo bych se pro něj mohl zastavit na letišti. Nakonec jsme se tak domluvili, já se před 18 dopravím na letiště ke cargu UPS a tam si balíček převezmu. Řidič nebude mít vratku a všichni budou spokojeni.

Z práce jsem tedy skoro běžel na metro a tu mi volá řidič, je 1700 a on je na Černém mostě. Prý, jestli bych to nestihl dříve. No asi moc ne, nejdříve 1730… Sedám do auta, dávám si jedno cvičné kolečko kolem baráku (ano, zase jsem se nechal nachytat navigac9 Nokia) a pak konečně vyrážím na výpravu za svatým Kindlem. Doprava tak na čtyřce, než se prokoušu v Nových Butovicích ke křižovatce, tak je 5 minut pryč a dostávám SMSku, že je jižní spojka děsně ucpaná a dorazí tak v 18…

Pak už je cesta bez problémů, zatáčím směr Cargo a ono jaksi není kde zaparkovat. Volám řidiči, že jsem na místě a jestli mi poradí, kde bych mohl zaparkovat. Říká někde u plotu. Kličkuji mezi zákazy vjezdu stání, přikázaným směrem, jednosměrkou, slepou silnicí a omezením rychlosti, až konečně vidím volné místo, kde není žádná značka.

Sedím v autě, sleduji přistávající letadla a bádám nad tím, jak dlouho bude trvat, než se kolem mého auta seskupí zásahová jednotka. Kolem prochází několik lidí, ale nikdo si mě moc nevšímá, naštěstí. Za pár minut mi volá řidič, už je na místě, vyrážím zpět ke Cargu a míjím zákaz vjezdu, který tam ale při mém příjezdu zaručeně nebyl. Vážně, nekecám.

Dostávám balíček, podepisuji se na nepodepsatelný LCD a mířím zpět. Nastavuji na navigaci Bochovská. Jedu v koloně aut, sjíždím a najednou mám zvláštní pocit. Není tohle náhodou Evropská? !@!#!#!@#

Benzínka je má záchrana. Navigace nějak zaměnila Bochovskou za Chlumeckou (možná jsem se tedy uklikl, no), a tak mě hnala přímo do jámy lvové. Otočka, návrat na plzeňskou dálnici a pak už jen rozbalit ten pěkný balíček ;)

Dnešní cesta z práce

Lehce před půl sedmou večer, Praha. Na obzoru se s námi loučí v narůžovělém svitu slunce, lampy svítí, pomalu se tramvají číslo 22 suneme z Malostranského náměstí směr Újezd. Na zastávce Hellichova se otvírají dveře a nastupuje skupinka španělsky mluvících cizinců, kteří jdou ke strojku a snaží se z něj získat jízdenku. Bohužel se jim nedaří, tak mluví s někým z přední části vozu, zřejmě pořád chtějí získat jízdenky.

Přijíždíme do stanice Újezd, kde musím přestoupit, abych se dostal na Anděl, proti mě se najednou vynoří mladík s odznáčkem DPP a hláškou: “Kontrola jízdenek.” Pak ale obrátí hlavu a zjišťuji, že jeho dotaz míří na skupinku cizinců. Cizincům je odhadem tak 50-60 let, takže rozhodně nejde o žádné gaunery, kteří by programově jezdili načerno pražskou MHD. Linka 22 je mimochodem vyhlášená jako nejhezčí Pražská linka (http://www.myczechrepublic.com/prague/trams.html).

Jdu po schodech a revizor se snaží cizince dostat z tramvaje. Mluví trochu anglicky, ale to je jazyk, kterým cizinci nevládnou, umí jen španělsky. Paní s chápajícím úsměvem vystupuje z tramvaje se slovy: “…aaaa, a la calle…”, což bych si dovolil, vzhledem ke svým chatrným znalostem tlumočit jako:”Aha, oni se lístky kupují na ulici.”. Stojím na ostrůvku, ale revizor je vede dál od tramvaje, na chodník.

Vždy mi vrtá hlavou, jak to tihle střelci dělají, vždyť revizor nemá právo člověka zadržet, ani legitimovat. Kdyby se cizincům zachtělo, tak má smůlu, oni prostě odejdou. Ale zpátky k tématu. Slovu ID rozumí a tak mu ukazují okopírované doklady, zřejmě už slyšely o šikovných českých ručičkách, které dokáží přemisťovat věci z místa A do místa B. Nejčastěji z kabelek, batohů a bund… Přijde mi, že obě strany stále nechápou, co si myslí druhá strana o tom, že se děje.

Přijíždí mi tramvaj a rozhoduji se, jestli nastoupit, nebo se do tohoto “nedorozumění” zapojit. Bohužel, s odstupem času vím, že jsem udělal chybu. Vygumován z práce jsem nastoupil do tramvaje. Místo, abych pomohl cizincům, zachoval jsem se jako obyčejný Čech, podle vzorce: “nestrkej nos do cizích věcí”. Doufám jen, že se revizor uklidnil, cizincům pokutu nedal, a když, tak jen jednu. Pokud to takto nedopadlo, mrzí mne to o to víc, protože jsem byl v mnoha zahraničních městech a tam se cizinci vždy brali s rezervou jako ti, kteří místní pravidla moc neznají. V Praze to, zdá se, neplatí, jak je např. vidět v metro stanici Dejvická, kde si revizoři s oblibou vybírají lidi se zavazadly ocejchovanými z letiště :(

X forwarding pod Windows

Občas se stane, že máme nějaký linuxový stroj, ze kterého se dostaneme do míst, kam se obyčejný počítač nedostane. Když k tomu přidáme potřebu grafického rozhraní, jako řešení nám vypadne X forwarding, nějaká jiná forma “vzdálené plochy”, nebo přesměrování portů (ssh tunelling). Protože se často stává, že je přesměrování portů zablokováno, budeme se věnovat první variantě.

Pod Unix-Linux systémy to není prakticky žádný problém, stačí spustit příkaz ssh –X nazevstroje a po úspěšném přihlášení je jakékoliv grafické okno zobrazeno na našem stroji. Ve windows ale tak lehká varianta neexistuje.

Nejprve si musíme sehnat program pro ssh připojení putty (http://www.chiark.greenend.org.uk/~sgtatham/putty/download.html).

Po něm stáhnout jednoduchý X server Xming. Má jen 2,2 MB. (http://sourceforge.net/projects/xming/)

Nyní spustíme Xming server, to se projeví ikonkou X v systrayi. Pak spustíme putty, klikneme na Connection –> SSH a zaškrtneme položku Enable X11 forwarding.

Nyní už jen stačí úspěšně se přihlásit na server a spustit požadovaný grafický program, např. firefox…

SQL Developer 3.0 je tu

Ve čtvrtek jsem se konečně dočkal, mé prosby byly vyslyšeny a Oracle vydal SQL Developer ve verzi 3.0 Early Adopter. Konečně budou opraveny všechny ty chyby, které jsem já, nebo mnozí další uživatelé, reportovali na Oracle OTN foru.

Po stažení několikamegového souboru jsem SQL Developera spustil, znovu musel zadat cestu k JAVA JDK a Developer už nabíhal. Prvotní nadšení se však velmi rychle vytratilo, když se ukázalo, že Unit test repository je potřeba upgradovat na nový formát. Učinil jsem tak tedy na své lokální instalaci, abych nerozbil kolegům testovací VMWareu.

Objevila se nová možnost kaskádování suite testů do sebe, chvályhodné, bohužel však stále zůstala trapná nutnost mít pro unit test proceduru či package. Není tedy možné napsat vlastní nezávislý test :( Snad se tedy dočkáme v další verzi. Hlavní věc, na kterou jsem byl zvědav však bylo samotné spuštění unit testu. Předchozí verze 2.1.1.64 totiž měla jednu skvělou vlastnost, unit test vracel jinou hodnotu, pokud byl spuštěn z příkazové řádky pomocí ututil utility a přímo, z GUI. Po delší analýze jsem odhalil, že ututil pošle commit po spuštění testované procedury a následný rollback v teardown sekci je zbytečný :(

Řekli bychom poměrně závažná chyba, že? Ale to soudruhům z NDR, pardon, Oraclu, vůbec nevadí a klidně jí v této verzi vůbec neřešili. Během bádání jsme navíc zcela náhodou zjistili, že se tato chyba projeví pouze tehdy, pokud je databáze, nad kterou se testy spouští, a unit test repository, v jednom schematu. Pokud jsou na různých místech, k chybě nedochází.

Export nevalidních CSV dat, kdy jsou do exportu umístěny neuvozovkované čárky (jako oddělovač desetinného místa) už vůbec nemá smysl komentovat. Škoda, že Oracle propaguje svojí novou unit test feature, kde může, a pak ani neopravuje takto závažné chyby, které prakticky znemožňují jeho používání. Takže tuto verzi vynechám a počkám, až budou konečně opraveny chyby, které jsou nezbytné pro normální běžné používání.