čtvrtek 14. října 2010

Laphroaig 10 yo a alko-napoje.cz

12102010158Včera jsem se rozhodl, že konečně získám ten nápoj, o kterém tolik básnil hlavní hrdina knihy Expert Dicka Francise, Tony Beach. Jak může skutečně chutnat onen lahodný, kouřem nasáklý, mořem vonící nápoj, o kterém jsem četl tolik stran. Poznal bych ho od levné blended whiskey, jako hlavní hrdina?

Začal jsem hledat způsob, jak si lahev obstarat. V Makru mají slušný výběr, ale ceny nic moc. Sice semtam píšou akce, ale na internetu lze koupit dané zboží levněji. Hledal jsem, hledal, až jsem nalezl mezi všemi internetovými obchody ten nejlevnější. www.alko-napoje.cz.

Večer jsem odeslal objednávku, hned ráno přišlo potvrzení, že “výrobek” je na skladě a mohu se pro něj kdykoliv zastavit. Pobočka kousek od Palladia, otevřeno 10-19, skvělé. Po práci jsem se tedy vyrazil hledat svojí lahev. Ani jsem nezabloudil a obchod našel, je sice dost zastrčený, ale přehlédnout se nedá. Vešel jsem dovnitř a nemohl jsem si nevšimnout velkého, obrovského, monumentálního regálu plného lahví, který je všude po stěnách prodejny. Prodavačka se hned zeptala na jméno, chvíli listovala asi 40 objednávkami a nakonec nalezla tu moji a “lafroyg” mi podala. Takhle se to totiž správně čte, pokud jste překvapeni, byl jsem taky ;) Pěkná tuba putovala do mého batohu, batoh na má záda a já do metra. Konečně se dočkám a uvidím, co se uvnitř skrývá…

12102010159První, co mě zaujalo, byla malá knížečka, že by manuál k použití? Uvnitř  se skrýval kód pro věrnostní program, povídání o historii a také to, co by správný konzument měl cítit. Otevřel jsem lahev a nalil si, určit barvu je s nadné, krásná zlatavá. Když jsem přičichl, ucítil jsem jemnou vůni čehosi, co nedokážu popsat, možná moře, rašelina? Při poválení po jazyku vůbec nepálí, asi to bude opravdu lahodná a jemná chuť. Polkl jsem a v první chvíli nic necítil. Za chvíli se ale dostavila smršť. Je to hnusné? Je to dobré? Co to vlastně je? Moje pocity byly velice smíšené. Už vím, proč na internetu psali, že ji lidé buď milují, nebo nenávidí, ale kam patřím já, zatím nevím. Chuť, která se dostaví je opravdu zážitek, něco takového jsem u doteď pitých nápojů nezažil. Uvidíme, jak se mé chuťové buňky postaví k dalším pokusům, ale zatím je dojem rozpačitý, zážitek však silný. A ano, domnívám se, že tuto značku bezpečne poznám ;)

úterý 12. října 2010

Sluha dvou pánů

Donedávna jsem byl kulturní barbar, který pohrdal zmínkami o divadle, či výstavě obrazů. Časy se však mění a podle hesla: “Přátele si drž blízko, nepřátele ještě blíž”, jsem se začal nenápadně i o tyto události zajímat. Velkým deficitem proto byla absence návštěvy zlaté kapličky, Národního divadla.

14481_2[1]V červenci jsem se rozhodl, že je potřeba s tím něco dělat a začal se poohlížet po představeních. Pozapomněl jsem ale na něco, jako jsou divadelní prázdniny. Člověk nemusí být učitel, aby měl dva měsíce v roce prázdniny ;) No nevadí, domluvil jsem se s kamarádkou, že v září určitě do Národního zajdeme.

 

Září bylo najednou tu a nastal problém: “Na co vlastně jít?” Opera, činohra, balet? Netakticky jsem nechal výběr na kamarádce, která vybrala nejúspěšnější představení posledních let: Sluha dvou pánů. Rychlý pohled na volná místa mi napověděl, že mám asi problém. Pokud představení nejsou vyprodaná, je volné třeba jen jedno místo :( Tak6e nastoupil strýček google, který mi nalezl jistého Petra, který prodával lístky.

Nejprve jsem si myslel, že je to jen člověk, který před rokem nakoupil a teď se potřebuje lístků nutně zbavit, po telefonátu jsem ale pochopil, že jde o profesionálního překupníka. Webové stránky, na kterých uvádí kdy a kde, 10 minutové okno pro předání lístků v pasáži blízko Václavského náměstí, sakra, veksláci asi ještě nevymřeli. Zvláštní ale bylo, že lístky byly za cenu, která je inzerovaná na webu, jako oficiální.

NDvstupenka

Tedy vydal jsem se na Václavák, kde jsem skutečně nalezl onoho člověka, předal mu p eníze a on mě ve složeném papíru lístky. Na lístkách byla poloviční cena, než kterou jsem zaplatil a než která byla oficiální. Toto dodnes nechápu, že by šlo o nějaké promo zlevněné lístky? Jen jsem doufal, aby ty lístky nebyly falešné, nebo nenastal nějaký jiný nečekaný problém. Den představení se blížil a já začínal být nervózní jako žáček, co jde poprvé do školy.

Před divadlem jsem byl už 10 minut před dobou, na které jsme se dohodli, během toho jsem stihl ještě poradit 2 turistům cestu k nejbližšímu metru. U vchodu si pán prohlédl naše lístky a poslal nás na schodiště vedoucí do patra k lóžím. Milá paní uvaděčka nám loži odemkla, my si odložili a podívali se do té hrozné díry, kterou jsme měli rázem pod sebou. Nebudu mít závratě? Nespadnu omylem dolů?

Zazvonil zvoneček, nastoupila kapela a hra pomalu začala. Velice rychle se ukázalo, že hlavním tahounem celého představení je Miroslav Donutil, je to taková skoro one man show. Děj hry zřejmě nemusím nijak přibližovat, musí ho znát každý, alespoň trochu vzdělaný, jedinec. No a kdyby náhodou ne, tak je tu náš starý známý google…

00011236_VIN[1]

Co mě ve hře dostalo byla scéna s hledáním chleba, která ale je, jak jsem později zjistil, velice profláklá a mnoho lidí si do divadla chleba bere. Další skvělá scénka byla muzikální variace na slabiku CO. Spolu se svým hereckým kolegou polostepem a polozpěvem této slabiky vytvořili velice chytlavou melodii, která mi v uších zní doteď.

Místy mi některé vtipy přišly až příliš vulgární, nehodící se do důstojného prostředí Národního divadla, ale nikomu v divadle to zjevně nevadilo a v sousední loži se pán smál tak, až mu slzy kanuly po tváři.

Během přestávky jsme sestoupili k základním kamenům ND a koupili si sklenici “letištního” sektu. 60kč za dcl, malá plzeň za 70kč, už chápete ;)”

Představení skončilo a herci museli několikrát znovu přijít a sklízet potlesk, i po 16 letech od prvního uvedení má hra co nabídnout, i když Miroslav Donutil již není ten mladík, jakým byl v roce 1994. Ano, premiéru měla tato hra 22.9.1994 !