Pane prezidente, přebíráte zodpovědnost?

Náš pan prezident se dnes vyjádřil o útocích na něj v souvislostech s amnestií. Tvrdí, že vůbec nejde o vězně, o amnestii, ale o ošklivou zlou mediální manipulaci od jeho konkurentů. Pomineme-li sporné násilné ukončení stíhání delších než 8 let, propuštění starších 75 let, pořád zde máme velké množství smazaných drobných činů a zrušení alternativních trestů.

Co je výsledkem? Stačí se podívat do sdělovacích prostředků, co už všechno propuštění stihli:

Zapálit policejní auto

Zbít německého turisty

Zneužít nezletilou

Zabít ve rvačce člověka

Už asi bohužel není mnoho horšího, co by se ještě mohlo stát. Zajímalo by mne, jak klidné spaní má v dnešních dnech pan prezident, který svým jednáním tyto činy nepřímo umožnil. Pokud by náhodou někdo argumentoval tím, že nemůže být zodpovědný za to, co jiní konají po propuštění, mám tu malý návrh. Vložte do naší ústavy druhý dodatek té americké – právo každého občana na zbraň a moci ji použít na ochranu svého majetku.

Myslíte, že jsem se zbláznil? Nemyslím samozřejmě útočné automatické zbraně, navíc nezapomínejme, že zbraně nezabíjejí lidi, to lidi. Přijetím tohoto návrhu by také klesl počet zločinů

Nakonec pár citátů k zamyšlení…

George Washington: Svobodní lidé by nejen měli být ozbrojeni a disciplinovaní, ale měli by mít dostatek zbraní a munice, aby uhájili svou nezávislost před kýmkoliv, kdo by je chtěl utlačovat - včetně jejich vlastní vlády.

George Orwell: Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.

Benjamin Franklin: Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat.

Skřínka pod akvárium Diversa Modern

Rodiče už se nechtějí starat o mé akvárium, tak jsem začal řešit transport do Prahy a také to, na co akvárium umístit. Po průzkumu na internetu jsem zjistil, že na trhu je aktuálně pět výrobců. Jde o Juwel, Diversa, Renna, Hagen a Tetra. Dále je několik malých lokálních výrobců, případně truhlářů, kteří nabízejí zakázkovou výrobu. Po prohlídce všech variant jsem vybral model od polského výrobce Diversa, konkrétně Modern 100x40.

Po téměř osmi týdnech od objednání a zaplacení už jsem nedoufal, že skříňku kdy uvidím, loučil jsem se se svými těžce vydělanými penězi. 18. prosince mi po 2100 zvoní telefon, následně přijde SMSka. Kurýr pro mne má balíček a rád by ho dodal. Byl jsem zrovna na Vánočním večírku, tak jsme se domluvili na dalším dni.

Další den už bylo 2135 a nedoufal jsem, že vše klapne. Zazvoní telefon a kurýr stojí před domem, skvělé. Balíček je trochu rozměrnější a těžší, než jsem čekal, měl skoro 40kg a pod svou vahou se začala krabice samorozebírat. Po přivlečení domů jsem krabici namátkově rozbalil a zjistil, že má, stejně jak se zpívá v té písničce, ve dně díru. Posbíral jsem šroubky, které jsem našel a doufal, že nic po cestě nevypadlo. Vánoce se blížily a tak na složení nebyl čas, odjel jsem za rodiči a ke složení se dostal až 1.1.

První, co mne při skládání zaujalo, je kvalita návodu. Tam, kde IKEA přikládá 20 stránkový manuál stačí polskému výrobci jedna strana formátu A4. Skutečně pouze jedna! Kontroloval jsem počty součástek v sáčku a s úlevou jsem zjistil, že nechybí žádný šroubek, ale nedostává se mi malých čudlíků, na které se umísťují poličky. To se dá přežít, tyto čudlíky se dají sehnat v každém správném hobbymarketu. Kvalitou provedení jsem nebyl zklamán, jedna deska byla škrábnutá, u další byl přiuražený roh.

Začal jsem skřínku sestavovat, skládá se z dvou podkladových desek, jedné zadní desky a 4 podpěrných příček. Jako poučený single už pro mne toto není žádný problém. Stačí pár knih a kostek z polystyrenu a není třeba nikoho, kdo by při sestavování jistil bočnice proti vylomení. Jako první bylo nutné do skřínky natlačit osm plastových nožek, na kterých celá skřínka stojí. Nemusím říkat, že jejich zamačkávání bylo peklo, ale poskakováním na jedné noze nakonec zalezla každá. Po sestavení základní konstrukce mne navíc  potěšilo, že mám vrchní díl obráceně. Naštěstí nedošlo k žádnému nevratnému poškození a tak mě přetočení stálo jen 15 minut času. Celá skřínka je totiž důkladně jištěna šrouby a dřevěnými čepy.

Pak už zbývalo sestavit dvířka, nasázet dovnitř poličky a bylo hotovo. Tedy omyl, zbývalo domáčknout plastový rámeček na kraj skřínky. K dodělání jsem se dostal až dnes a asi by se mělo říkat, to nejhorší nakonec. Zamačkávání plastu do dřevotřískové drážky a napojování jednotlivých dílů tak, aby nebyly vidět mezery, byl děs. Po dokončení se ale skryl přiuražený díl vrchní desky, takže to celé mělo smysl.